Polná cíl nesplnila, neproměňuje šance

Cílem pro jaro je pohyb v horní polovině tabulky a dobudování fotbalového zázemí na stadionu

Podzimní umístění polenského Slavoje je nejhorší za jeho dosavadní působení v krajském přeboru, do kterého postoupil v sezoně 2005/2006. Deváté místo proto rozhodně není úplně uspokojující ani pro vedení klubu, ani pro samotného trenéra Gustava Cabúka, který k týmu přišel po třetím kole. Tehdy nahradil Milana Volfa s Kamilem Löslem.

Jak jste spokojený s podzimními výsledky?
Podzim nebyla zase až tak úspěšný, a to z toho důvodu, že jsem dostal za úkol, abychom skončili minimálně do poloviny tabulky a nejlépe do šestého místa. To se bohužel nepovedlo, takže se musíme pokusit napravit naši reputaci, i když je pravda, že jsme hodně zápasů prohráli o gól a nebo v posledních minutách utkání, čímž jsme ztratili minimálně dvanáct bodů.

Ten plán se tedy nesplnil…
Cíle se nesplnily tak, jak jsme si představovali. Na jaro je představa pohybovat se v horní polovině tabulky.

Aby nebyly problémy se záchranou.
Přesně tak. Na jaře se nebudeme ani cpát do vyšší soutěže, prioritou je momentálně dobudovat zázemí, kterým se vylepší podmínky pro fotbal. Poté se může myslet na postup. Důležitým faktorem je také to, že se nám podařilo zachovat téměř celý kádr. Zatím jediným odchodem je Petr Takacs, který bude hostovat ve Ždírci nad Doubravou.

V čem vidíte ten největší nedostatek, kvůli kterému se ztrácely zbytečně body?
Hlavní důvody byly dva. Prvním bylo to, že ne všichni hráči se mohli dostavit na všechny tréninky. Takže chyběla sehranost. Navíc se to odrazilo i v utkání, kdy některým hráčům chyběla výbušnost. V neposlední řadě máme špatnou obranu celého mmužstva. Byla i utkání, kdy jsme dostali doma tři branky, a to je hodně, a venku i čtyři. V některých případech jsme špatně bránili standardní situace, takže na tyhle věci se musíme zaměřit. Další Achillovou patou bylo proměňování šancí. Byli jsme schopni třeba dát v jednom utkání čytři branky a v dalším jsme stěží dali jen jednu. Šance jsme si vytvářeli, ale nedokázali jsme je přetavit v gól. Zkušení hráči, jako je Kovář, Adamec, Tomas, je zkrátka musí sázet.

To se odrazilo i na vašem skóre 26:24, které nebylo až tak aktivní.
To je pravda. Dostali jsme dost branek. Taková zásada ve fotbale je, že by mezi obdrženými a vstřelenými brankami měl být dvoutřetinový rozdíl. To znamená, že jednu třetinu toho, co dáme, můžeme maximálně dostat. Což by odpovídalo tomu postavení, na kterém chce tým být. Jenže my máme skóre vyrovnané, tak výš být nemůžeme.

Na podzim se vám stávalo, že jste třeba dokázali remizovat s Humpolcem, ale už jste ten výkon nedolázali potvrdit na domácím hřišti…
Doma se musí dobré výkony potvrzovat. Bylo to tím, co jsme říkal. Nedůsledné bránění celého týmu. Možná tam zasáhlo i to, že se někteří hráči nedostatečně psychicky na utkání připravili. Doma navíc nemůžeme dostat první gól. Konkrétně doma s Brodem. Navíc musím říct, že jsme dokázali urvat body dobrým mančaftům, ale s těmi slabšími už se nám to nepodařilo. Zářným příkladem byl Herálec, kde jsme po poločase vedli 1:0, ale pak jsme byli rádi, že jsme uhráli remízu. Vím, že přijde utkání, kdy se nedaří, ale jestli chceme hrát v popředí, tak musíme takovéto zápasy zvládat.

Dařilo se vám vyhrát ty zápasy, ve kterých jste příliš nezářili, a naopak, když jste předvedli kvalitní výkon, tak jste ho nedokázali přetavit v dobrý výsledek…
Nemůžu říct, že by se k nám štěstí obrátilo zády, protože v některých zápasech jsme vyhráli se štěstím. Třeba v Moravských Budějovicích jsme otáčeli utkání až v podsledních minutách. Tým sílu má, jenže ji neprokáže vždycky. Podobné utkání bylo i s Pelhřimovem, kdy jsme prohrávali 2:0. Otočíme utkání s takovými těžkými soupeři, ale už je neobhájíme.

Je pro vás tým, který jste převzal, dost kvalitní a široký, nebo byjste ho ještě doplnil?
Co se týče týmu, tak bych potřeboval do každé řady jednoho hráče. Nějaké mladé dravce, kteří by zvýšili konkurenci. Tím by se pak mohly odstranit ty nevyrovnané výkony. Hráči by cítili tlak a válčili by celou sezonu. Ne všichni totiž válčili nadoraz. Příkladem toho je Bystřice, kde jsme soupeře 40 minut nepustili za půlku. Necháme ho jít do vedení, a když vyrovnáme, tak v 92. minutě dostaneme na 2:1. Přitom zápas měl být už dávno náš.

Bystřice je ale pro Polnou již dlouhodobě noční můrou…
To ano, ale my jsme ji měli na lopatě. Jenže kluci to nedotáhli do vítězného konce. Zápal tam je, ale je potřeba ho přetavit v body.

Když jsme u zápasů, který byl pro vás nejhorší a naopak, který se vašim svěřencům povedl?
Jednoznačně nejhorší výkon byl doma proti Jaroměřicím. Byl to odchozený zápas hned od začátku. O přestávce byla v kabině bouřka, ale bohužel se to nepovedlo. Myslím, že tam se projevila špatná příprava hráčů na utkání, kondičně nestíhali, nebojovali. Velmi dobré utkání jsme sehráli s Hartvíkovicemi a i v Bystřici. Pak nebyly špatné zápasy, kde jsme otáčeli výsledky, v Budějovicích a s Pelhřimovem.

Jaký je váš názor na šestnáct týmů v krajském přeboru?
Já mám takový názor, že sezona je sice delší, ale zase tak bych to nekritizoval, protože přestávka stejně delší nebude, protože by se začínalo v březnu a končilo v červnu. Naopak si myslím, že hráči na úrovni krajského přeboru hrají fotbal, protože ho mají rádi, tak mohou být spokojeni, že si víc zahrají. A navíc i pro diváka to může bát zajímavé, z toho pohledu, že je víc zajímavých zápasů a bodových pohybů.

A nemyslíte, že přebor trochu ztrácí na kvalitě?
Myslím, že částečně ano. Protože týmy z nižších soutěží postupují ve větším počtu, a nemají takové možnosti doplnit kádr kvalitními hráči. Pak se úroveň snižuje, a o to horší je, že jsme skončili tam, kde jsme. S tím mančaftem, co máme, bychom měli být úplně někde jinde