Import
6. 9. 2011
Takhle bychom mohli umřít na krásu, říká po smolné prohře Wasserbauer
Článek z deníku Vysočina. Fotbalisté Slavoje Polná sice Tasovice v poli přehrávali, měli více šancí, ale další divizní body jim to nepřineslo
Výkon dobrý, body žádné. Slavoj Polná v pátém divizním kole opět ukázal, že herně na tom není vůbec zle. V Tasovicích byl lepší než domácí tým, jenže nováčka opět srazily chyby, a zejména neproměňování šancí – prohrál 1:2.
První pětačtyřicetiminutovka nabídla jednostrannou partii. Hostující Polná se do Tasovic zakousla, měla jasně navrch a po gólu Kováře šla zaslouženě do vedení. „Když bych to měl shrnout, tak v první půlce bylo na hřišti jedno mužstvo, a to jsme byli my. Přehrávali jsme je, nepustili do ničeho a měli dát dva tři góly,“ tvrdí asistent trenéra Slavoje Štěpán Wasserbauer.
Jenže to se nestalo a domácím pak stačilo jedno zaváhání, aby vyrovnali. „Mohli jsme jít do druhé půlky klidnější, s dvougólovým vedením, místo toho jsme před přestávkou zbytečně inkasovali,“ poukazuje kouč na penaltový zákrok Adamce a vyrovnávací trefu, o?niž se postaral Dítě.
„V kabině jsme si řekli, že nás ten gól nemůže dostat dolů, že jsme lepší a musíme hrát dál aktivně,“ nastiňuje poločasovou poradu, která se ovšem minula účinkem, Wasserbauer. „Bohužel jsme udělali chybičku vzadu, dostali druhý gól a tím i domácí na koně,“ říká polenský asistent. „Ne že bychom přestali hrát, ale byli jsme trochu v křeči. Oni zalezli a to jim vyhovovalo,“ doplňuje.
Tasovice se mohly opírat i o skvělého gólmana, který se zejména v závěrečné desetiminutovce, kdy vrcholil hostující tlak, několikrát vyznamenal. „Měli jsme tam obrovské závary a šance, ale nedokázali jsme to proměnit. Brankář je hodně zachránil,“ potvrzuje Štěpán Wasserbauer.
A tak musel Slavoj skousnout hodně smolnou prohru 1:2. „Chyběl nám trochu větší důraz v šestnáctce a finální klid, ale neměli jsme ani to štěstí,“ říká trenér Polné. „Zklamání z výsledku je veliké, hlavně po té předvedené hře. Je na čase to zase obrátit, takhle bychom mohli umřít na krásu. Ale zase na druhou stranu nám ten zápas ukázal, že herně se vrovnáme komukoliv,“ uzavírá Wasserbauer.
První pětačtyřicetiminutovka nabídla jednostrannou partii. Hostující Polná se do Tasovic zakousla, měla jasně navrch a po gólu Kováře šla zaslouženě do vedení. „Když bych to měl shrnout, tak v první půlce bylo na hřišti jedno mužstvo, a to jsme byli my. Přehrávali jsme je, nepustili do ničeho a měli dát dva tři góly,“ tvrdí asistent trenéra Slavoje Štěpán Wasserbauer.
Jenže to se nestalo a domácím pak stačilo jedno zaváhání, aby vyrovnali. „Mohli jsme jít do druhé půlky klidnější, s dvougólovým vedením, místo toho jsme před přestávkou zbytečně inkasovali,“ poukazuje kouč na penaltový zákrok Adamce a vyrovnávací trefu, o?niž se postaral Dítě.
„V kabině jsme si řekli, že nás ten gól nemůže dostat dolů, že jsme lepší a musíme hrát dál aktivně,“ nastiňuje poločasovou poradu, která se ovšem minula účinkem, Wasserbauer. „Bohužel jsme udělali chybičku vzadu, dostali druhý gól a tím i domácí na koně,“ říká polenský asistent. „Ne že bychom přestali hrát, ale byli jsme trochu v křeči. Oni zalezli a to jim vyhovovalo,“ doplňuje.
Tasovice se mohly opírat i o skvělého gólmana, který se zejména v závěrečné desetiminutovce, kdy vrcholil hostující tlak, několikrát vyznamenal. „Měli jsme tam obrovské závary a šance, ale nedokázali jsme to proměnit. Brankář je hodně zachránil,“ potvrzuje Štěpán Wasserbauer.
A tak musel Slavoj skousnout hodně smolnou prohru 1:2. „Chyběl nám trochu větší důraz v šestnáctce a finální klid, ale neměli jsme ani to štěstí,“ říká trenér Polné. „Zklamání z výsledku je veliké, hlavně po té předvedené hře. Je na čase to zase obrátit, takhle bychom mohli umřít na krásu. Ale zase na druhou stranu nám ten zápas ukázal, že herně se vrovnáme komukoliv,“ uzavírá Wasserbauer.