ZA SOUPEŘI NAJEZDÍME SPOUSTU KILOMETRŮ

Je složité držet divizní fotbal v místě které má zhruba 5000 obyvatel?
Zejména druhá sezona nám ukazuje, jak je náročné držte tak vysokou soutěž v našem městě. Po úvodním ročníku plném nadšení, se ukazuje, že můžeme hrát jen o záchranu. K tomu však potřebujeme zkušené hráče, které z vlastních zdrojů nezískáme. V současném patnáctičlenném kádru je pouze šest z vlastních odchovanců.

Zvedl se vám značně rozpočet oproti účasti v krajském přeboru?
Nejvíce na položce cestovné. Když jsme hráli kraj byli jsme uprostřed dění. V divizi jsme na okraji regionu. Vlastně tři kilometry od nás je bývalá hranice Čech. Za soupeři najezdíme spousty kilometrů. Některá místa, třeba na Zlínsku, jsou od nás vzdálena takřka 200km, Ještě štěstí, že v současnosti hraje v divizi více družstev z Vysočiny. Ale i tak jsme museli do rozpočtu dát o půl milionu více.

Částka padla jen na cestovné, či se z ní dostalo i na hráče?
Hráči sice mají vyšší odměny za výhry a remízy venku, ale bodů není tolik, jako v krajském přeboru. Kromě odměn za body nemají hráči nic. Pokud u nás hostuje fotbalista z Vysočiny Jihlava, tak jeho hostování řešíme jinak než převzetím smlouvy. Místo výplaty poskytujeme juniorce Vysočiny náš vlastní autobus jen za kilometrovné.

S Vysočinou máte dobré vztahy?
Určitě. Do Jihlavy zamířili od nás Kaplan, který je nyní ve Slavoji trenérem. Do Jihlavy odešel i Štohanzl, který dnes hraje v Mladé Boleslavi. Na hostování předáváme naše nadějné hráče. Když se po odchodu z dorostu nechytnou mezi dospělými, vracejí se domů a jsou pro divizi platnými hráči, kteří se nevejdou na prvoligovou soupisku, či mezi juniory, ale v divizi se uplatní.

Podmínky pro trénink jsou kvalitní?
Hráči se nemusejí o nic starat. Mají vše připraveno pro to, aby se mohli kvalitně připravovat. Stadion je rekonstruovaný, v kabinách mají vířivku, takže i regenerace po utkání je zajištěna. Chybí nám jen větší hřiště s umělým trávníkem. V zimě se proto musíme připravovat v hale, terénu, či cestovat na pronajaté hřiště.

Jak se k vám chovají sponzoři?
Máme jednoho hlavního sponzora, jimž je TKZ. Město pak platí provoz stadionu a vynaložené energie. Další peníze sbíráme od drobných sponzorů. Od 3000 až do 50 000Kč. Nejde jen o peníze pro A tým, ale i pro mládežnická družstva, jichž máme sedm. Což je na klub, který nemá ani jediného profesionálního činovníka, ani trenéra, jednoduché. Za pomoci města jsme si koupili starší autobus, jehož provoz nám snižuje výdaje. Kdybych měl objednávat pro všechna naše družstva cestovní společnosti, už bychom asi neexistovali.

Máte širokou diváckou základnu?
S diváky je to složité i ve větších městech. Zjistili jsme, že prvotní není pro diváka kvalita. První rok chodilo na nás více diváků. Na podzim jsme hráli kvalitní kopanou, ale počet přihlížejících se snížil. Přitom se snažíme vytvořit pro návštěvníky prostředí, aby s klubem cítili i žili. Prodáváme klubové čepice i šály, vydáváme kalendář, při každém utkání losujeme pěkné ceny.

Kromě Slavoje nyní funguje v Polné i Sapeli, který se přestěhoval z Janovic. Není pro tak malé město přepych mít takřka vyrovnaná mužstva?
Můj soukromý názor předsedy Slavoje a starosty města je sdružená prostředků a vytvoření jednoho kvalitního reprezentanta města. Jenže v současné době není situace dobrá pro to, aby se kluby sdružily jak po herní, tak i ekonomické stránce.

Panuje mezi kluby velká rivalita?
Řekl bych, že rozumná. Ale ke spojení asi v nejbližší době nedojde. Nakonec mezi funkcionáři v kraji se říká, že dokud budou v čele Slavoje Skočdopole a v čele Sapeli Babínek, tak ke spojení nedojde. Rozumím tomu. Nejde o to kdo by stál v čele společného klubu. Je nám jen líto rozloučit se s dítětem, které jsme vypiplali.