Import 8. 1. 2014

Mé góly jsou zásluhou celého týmu, který šlape

Seriál rozhovorů s hráči ideálních sestav podzimu podle Deníku pokračuje. Dnes se představuje útočník divizní Polné Tomáš Kaplan.

Polná To, že Tomáš Kaplan dá nějaký ten gól, je víceméně jasná záležitost. Nicméně poslední sezony někdejší kanonýr Jihlavy v počtu vstřelených branek ubral. Nyní je ovšem na špici střelecké tabulky a i jeho deset zásahů je vlastně příčinou toho, že v průběhu podzimu okupoval polenský Slavoj ty nejvyšší mety.

„Je to zásluha týmu, který šlape,“ říká pětatřicetiletý hrající trenér.

Jak uplynulý polenský podzim s odstupem času hodnotíte?


Jedině pozitivně, protože páté místo, a zejména osmadvacet získaných bodů si asi nikdo nepředstavoval.

Dařilo se i vám…


Z tohoto pohledu můžu být spokojený, i když v některých zápasech ty výkony ideální nebyly, ale to k tomu patří.


Poslední dobou měla Polná poměr střelců vyvážený, čím to, že jste se zase rozstřílel?


Já to neberu tak, že jsem se rozstřílel. Je to zásluhou celého týmu, který šlape. Je to všechno shoda několika náhod. Určitě třeba pomohl příchod Jirky Fadrného, který hodně podporuje útok a do vápna přichází víc centrů.


V čele tabulky střelců jste s Pavlem Simrem a Ali Osumanuem, což jsou útočníci celků z Vysočiny, o čem to podle vás vypovídá?


Nevím, čím to je, ale myslím, že jde o shodu náhod. Kvalitní střelci jsou podle mě i v jiných týmech, ale jde o to, udržet si nějakou stabilní formu. Třeba Přichystal z Bystrce měl famózní start, ale postupně mu to přestalo střílet.


Polná soutěži chvíli kralovala, čím si vysvětlujete tak úspěšnou první část podzimu?


Šlo o shodu okolností, které byly dány také losem. Zvládli jsme úvod a poté i další zápasy a dostali se na první místo. Jenomže v té chvíli byly před námi zápasy s těmi lepšími týmy. Přesto ale panuje spokojenost, protože jsme z devadesáti procent zachráněni. Těší mě, že jsme zejména doma předváděli atraktivní fotbal, ve kterém padalo hodně gólů a začalo chodit i více diváků.


Na jaký podzimní zápas vzpomínáte nejraději?


Byly to hlavně ty domácí. S Tasovicemi s Pelhřimovem, ale i s Rosicemi, se kterými jsme sice ztratili dvoubrankový náskok, ale ten zápas měl opravdu kvalitu. Povedlo se nám i utkání ve Staré Říši.


A na jaký byste rád zapomněl?


Minulou sezonu se nám dařilo s brněnskými týmy, a s těmi z Vysočiny vůbec. Teď je to naopak a právě utkání s Bystrcí a Líšní byla z naší strany nepovedená.


Už čtvrtou sezonu jste hrajícím trenérem, což asi není snadná úloha, jak to funguje v praxi?


Já už o tom nijak zvlášť nepřemýšlím a beru to jako samozřejmost. Mám fotbal rád a užívám si to. Mou roli mi hodně usnadnil letní příchod Vládi Hekerleho, vše kolem zápasu má na starosti on a já se tím nemusím zabývat.


Takže třeba ani nejezdíte sledovat soupeře?


Vzhledem k tomu, že mám dva malé syny, tak to vůbec nepřipadá v úvahu. Navíc podle mého názoru divize ještě není soutěž, u které by to bylo potřeba. Týmy ze Zlínska, jižní Moravy a Vysočiny sice mají odlišný styl, který se ale nijak nemění.


Jak bude v Polné vypadat jaro? Budete atakovat špici, nebo v klidu zapracovávat mladé hráče?


Já bych raději zapracovával mladíky, otázkou ale je, jestli bude koho.


A jak se podle vás bude vyvíjet divize?


Pokud udrží kádr, tak favorizuji Rosice, kterým bude určitě trošku zatápět Vyškov. Ten je sice teď první, ale do vyšší soutěže se podle mých informací nijak nehrne. Spodek tabulky je vyrovnaný, ale samozřejmě přeji záchranu Bystřici, protože by byla škoda, aby spadl celek z Vysočiny. Už jen z hlediska cestování.


ONDREJ DUDÁŠ