Import
1. 4. 2014
Penalty skoro vůbec nechytám, směje se nový mág Skočdopole
Deník Vysočina napsal.
ONDREJ DUDÁŠ
Polenská jarní rovnice? Brankář Jindřich Skočdopole chytne penaltu, jeho spoluhráč Radim Šuta ji na druhé straně promění a Slavoj vyhraje. Stalo se tak už podruhé za sebou. Nejprve v Bystřici, teď doma s Hodonínem.
„Šlo spíš o štěstí,“ říká skromně Skočdopole, hrdina obou jarních zápasů. V Bystřici přiváděl střelce k šílenství, proti Hodonínu už měl sice méně práce, ale chycená penalta se počítá. „Kromě ní na mě prakticky nic nešlo. Navíc jsem si ji zavinil já,“ poukazuje na fakt, že pokutový kop se pískal po jeho faulu.
Zásluhy za výraznou pomoc při zisku šestí bodů v úvodních dvou jarních kolech ale odmítá. „Obě ty penalty byly špatné kopnuté. Risknul jsem stranu a vyšlo to,“ podotkl Skočdopole, který za měsíc oslaví třiatřicáté narozeniny.
V aktuální sezoně se mu penaltová disciplína daří. Zlikvidovat pokutový kop se mu totiž povedlo i na podzim v derby ve Staré Říši. „Přitom já jsem na penalty nikdy žádný odborník nebyl. Moc jsem jich za svou kariéru nechytl. Spíš to bylo tak, že když se proti nám pískla, tak už si rovnou na lavičce psali jméno střelce gólu,“ usmívá se zkušený brankář.
V zimní přestávce se v přípravných zápasech, které mimochodem Slavoji moc nevycházely, skoro neobjevoval, klub navíc přivedl z Jihlavy mladíka Jana Zimolu.
„Byl jsem dva týdny soukromně pryč a netrénoval jsem,“ vysvětluje nezvykle dlouhou absenci.
Příchod konkurence ale vítá. „V mládeži nám žádný gólman neroste, proto se klub poohlédl jinde. Je dobře, že Honza přišel. Vzhledem k tomu, že máme poměrně dost bodů, je správná doba, aby se někdo nový zapracoval a třeba mě postupem času nahradil. I když si ještě nepřijdu starý,“ usmívá se.
Polná má ale stále reálnou šanci potrápit vedoucí trojici. Vždyť během podzimu se dokonce na chvíli vyšvihla na první místo.
„Nikdo tady o žádných postupových cílech nemluví. Když jsme se během podzimu dostali do čela, přineslo to do týmu pohodu. Předně fotbal hrajeme pro zábavu, nicméně to neznamená, že nechceme hrát co nejvýš,“ říká pamětník polenských postupů do krajského přeboru a divize.
Polenská jarní rovnice? Brankář Jindřich Skočdopole chytne penaltu, jeho spoluhráč Radim Šuta ji na druhé straně promění a Slavoj vyhraje. Stalo se tak už podruhé za sebou. Nejprve v Bystřici, teď doma s Hodonínem.
„Šlo spíš o štěstí,“ říká skromně Skočdopole, hrdina obou jarních zápasů. V Bystřici přiváděl střelce k šílenství, proti Hodonínu už měl sice méně práce, ale chycená penalta se počítá. „Kromě ní na mě prakticky nic nešlo. Navíc jsem si ji zavinil já,“ poukazuje na fakt, že pokutový kop se pískal po jeho faulu.
Zásluhy za výraznou pomoc při zisku šestí bodů v úvodních dvou jarních kolech ale odmítá. „Obě ty penalty byly špatné kopnuté. Risknul jsem stranu a vyšlo to,“ podotkl Skočdopole, který za měsíc oslaví třiatřicáté narozeniny.
V aktuální sezoně se mu penaltová disciplína daří. Zlikvidovat pokutový kop se mu totiž povedlo i na podzim v derby ve Staré Říši. „Přitom já jsem na penalty nikdy žádný odborník nebyl. Moc jsem jich za svou kariéru nechytl. Spíš to bylo tak, že když se proti nám pískla, tak už si rovnou na lavičce psali jméno střelce gólu,“ usmívá se zkušený brankář.
V zimní přestávce se v přípravných zápasech, které mimochodem Slavoji moc nevycházely, skoro neobjevoval, klub navíc přivedl z Jihlavy mladíka Jana Zimolu.
„Byl jsem dva týdny soukromně pryč a netrénoval jsem,“ vysvětluje nezvykle dlouhou absenci.
Příchod konkurence ale vítá. „V mládeži nám žádný gólman neroste, proto se klub poohlédl jinde. Je dobře, že Honza přišel. Vzhledem k tomu, že máme poměrně dost bodů, je správná doba, aby se někdo nový zapracoval a třeba mě postupem času nahradil. I když si ještě nepřijdu starý,“ usmívá se.
Polná má ale stále reálnou šanci potrápit vedoucí trojici. Vždyť během podzimu se dokonce na chvíli vyšvihla na první místo.
„Nikdo tady o žádných postupových cílech nemluví. Když jsme se během podzimu dostali do čela, přineslo to do týmu pohodu. Předně fotbal hrajeme pro zábavu, nicméně to neznamená, že nechceme hrát co nejvýš,“ říká pamětník polenských postupů do krajského přeboru a divize.