Divizní trenéři týmů z Vysočiny hodnotí sezonu 2014/2015

Polná
Kádr měl na víc než desáté místo, říká Hekerle o polenském sešupu a hře o udržení
Desáté místo pro Polnou za uplynulý ročník ve fotbalové divizi je podle jednoho z trenérů Slavoje málo. Vladimír Hekerle to dává za vinu omlazenému a nezkušenému kádru, jehož výkony byly někdy prý jako na houpačce.
Polenští fotbalisté nasbírali během sezony šestatřicet bodů, což stačilo na záchranu, ale klidný ročník to rozhodně nepřineslo. „Z mého pohledu tato sezona mohla vyjít lépe. Ten kádr měl na víc než na desáté místo. Hrát do předposledního kola o udržení, to bylo špatné,“ říká jeden z trenérů Slavoje Vladimír Hekerle.
A kde je příčina? „Určitě to bylo tím, že máme mladý a nezkušený mančaft. Ty výkony byly odlišné a nevyrovnané,“ doplňuje kouč, který postrádal matadora v podobě Lovětínského. „Takový hráč nám chyběl, a když se zranil Robert Caha, nebyl tam nikdo, kdo by to tam srovnal.“
Polná prožila na začátku jara krušné chvíle. Po podzimu neměla nic jistého, a úvod letošní části sezony jí také nevyšel. „Začátek jara byl složitý, hráli jsme hodně venku a se soupeři z vršku,“ říká Vladimír Hekerle, jehož tým se probral a sérií pěti zápasů, z nichž vytěžil jedenáct bodů, zadělal na záchranu. „Výhrou s Bystřicí se to zlomilo. Sebevědomí šlo nahoru a dá se říci, že jsme měli i lehčí soupeře,“ reaguje kouč.
Polná se společně s Rosicemi stala s dvanácti nerozhodnými výsledky remízovým králem. „Stačilo polovinu zápasů z toho vyhrát a bavili bychom se o sezoně úplně jinak,“ dodává Hekerle..
I kvůli tomu musel Slavoj hrát o záchranu až do posledních kol. „Kdo bude chtít, tak si z toho vezme ponaučení, ale pro ty mladé to určitě byla i škola,“ tvrdí Hekerle, který ale tým také pochválil. „V těch krizových momentech nám pomohli Kriegsman, Šuta, Válek, a i celý mančaft se dokázal semknout,“ míní trenér Polné, která si pomáhala farmou s Přibyslaví. „Splnilo to svůj účel, ale myslím, že pokračovat nebudeme,“ dodává.

Havlíčkův Brod
Ukázalo se, že jdeme správnou cestou, hodnotí sezonu nováčka soutěže Zeman
Nováček mile překvapil. Fotbalisté brodského Slovanu ukázali, že do divize patří. Zejména na podzim byly jejich výsledky doslova šokující, když přezimovali na skvělém druhém místě.
„Překvapení to samozřejmě pro nás bylo, zvláště po nepovedeném domácím startu. Hodně nám k tomu pomohli futsalisté (Koudelka, Slováček, Michal Mareš pozn. autora) a střelecky se prosazovali Míča se Sklenářem,“ řekl na úvod havlíčkobrodský lodivod Richard Zeman.
Jenže Slovan se v zimním období rozhodl jít cestou dravého mládí a dát tedy příležitost nejlepším dorostencům, kteří podle slov trenéra splnili jeho očekávání.
„Máme nejmladší tým v divizi, kladu na hráče vysoké nároky a myslím, že tito kluci to slušně zvládají. Stabilně nastupovalo šest hráčů ročníku 95 a dva z ročníku 96. Sice jsme kvůli individuálnímu oslabení nastříleli na jaře o dost míň gólů, ale zase jsme jich oproti podzimu o deset méně obdrželi,“ připomněl si Zeman.
Ten ovšem neřešil jen příjemné starosti. Během jarní části se v A-týmu rozhodl na vlastní žádost skončit stoper Ondřej Berky.
Očekávalo se, že to bude citelné oslabení v zadních řadách Havlíčkova Brodu, ovšem trenérské duo Zeman Polák si dokázalo poradit i s touto situací. A jak se později ukázalo, tak na jedničku podtrženou.
Na stopera stáhli záložníka Davida Kavku, dali mu kapitánskou pásku. S vůdcovskou rolí si poradil náramně.
„S Berkym jsme dostávali víc gólů než bez něj a Kavka byl s kapitánskou páskou ve druhé polovině jara nejlepším hráčem mužstva. Razím heslo, že každý je nahraditelný,“ má jasno Zeman.
Nakonec bral Slovan skvělé čtvrté místo a v Havlíčkově Brodě panuje spokojenost. „Sice jsme proti podzimu o dvě místa klesli, ale Otrokovice i Vrchovina mají zkušenější tým a nám taková dospělácká vyzrálost v některých utkáních přece jenom ještě chyběla,“ dodal jednačtyřicetiletý trenér.

Stará Říše
Šestá Stará Říše překvapila i sama sebe
„Jsme velkým kandidátem sestupu,“ říkal před sezonou smířeně trenér Luděk Kovačík. Také to tak vypadalo. Loňský nováček vstupoval do druhého ročníku divize se značně oslabeným kádrem, posily se nepodařilo sehnat téměř žádné a bylo jasné, že na některých postech se bude muset improvizovat hráči z okresních soutěží. A ono to vyšlo na výbornou.
„Sezona je proto maximálně vydařená. Zaplaťpánbůh ji hráče takhle dobře zvládli, ale jak se nám to povedlo, ani já moc nevím. Možná tím, že s úzkým kádrem byli všichni hráči pořád v tempu, pomohl jim zápasový rytmus, netuším,“ usmívá se Kovačík.
Jeho mužstvo se tak díky umístění v horní polovině tabulky v obou letech definitivně zařadilo do divizní společnosti. „Nevím, jestli tam patříme, ale určitě jsme byli pro všechny týmy důstojným soupeřem,“ tvrdí staroříšský trenér.
Celek z Jihlavska těžil především ze zkušeností exligistů Kadlece a Váchy, ve stoperské dvojici vedle Kadlece navíc znovu výkonnostně vyrostl Pavel Príborský. „Podle mého názoru jde teď o stopera přesahujícího divizní úroveň,“ pochválil Kovačík svého svěřence.
Za zmínku však stojí i exotická posila. Z Pobřeží slonoviny přes Třebíč naskočil v obou rozjetých částech sezony Abdoulaye Konate, který se i přes nižší počet zápasů stal nejlepším střelcem týmu a Starou Říši určitě o pár příček popostrčil.
„Troufám si říct, že kdybychom ho měli od začátku do konce, tak jsme ještě výš,“ řekl Kovačík.
Jeho tým měl v obou částech uplynulého ročníku skvělé série. Ta jarní bez porážky se zastavila dokonce na deseti zápasech. Během nich Stará Říše jako jediný tým v sezoně zvítězila ve Velkém Meziříčí. „Tam jsme předvedli jeden z nejlepších výkonů, ale pochopitelně při nás stálo i štěstí, domácí neproměnili penaltu a měli i další velké šance,“ uznal Kovačík, který i před následující sezonou očekává opět kádrové starosti.
„Někteří hráči jsou na odchodu, takže jednáme s případnými posilami. To víte, že se mi pořád nechce při úzkém kádru v týdnu před zápasem trnout, kdo zase zavolá, že nemůže,“ dodal s úsměvem

Bystřice nad Pernštejnem
Podzim povedený, jaro bylo v Bystřici už horší
Stejně jako celá sezona se dá rozdělit výkonnost bystřických fotbalistů na dvě poloviny. Na podzim vedle povedených zápasů a dobré produktivity skončila na lichotivém čtvrtém místě, odvetná část pak ovšem byla vzpomínkou na rok a půl starou zkušenost v podobě černých sérií a následoval propad, který nejvíc dokazuje jarní tabulka, v ní skončil tým z města nad hradem Pernštejnem na předposlední pozici.
„Je to tak, po úspěšném podzimu to bylo špatné. Já bych ale řekl, že to v podobném měřítku mají v průběhu sezony i jiné týmy, které nehrají o postup, ani o záchranu. Celkově jsme v sezoně získali 40 bodů, což je za ty tři roky v divizi nejvíce a bilance 10-10-10 je i symbolicky vyrovnaná,“ ohlíží se bystřický trenér Karel Fencl.
I on ovšem ví, že bodů mohlo být daleko víc. „Jenomže tréninková účast po podzimu klesla na padesát procent, což je na divizi málo. Navíc tady v Bystřici vyrostl zimní stadion, někteří kluci se tak ještě začali věnovat hokeji, všechno se prostě projevilo,“ říká trenér.
Menší trénovanost znamená slabší fyzickou kondici, kterou možná dokazuje i statistika minutáže inkasovaných gólů. Bystřice ztratila zápasy pětkrát v závěrečných deseti minutách, z toho třikrát to bylo po standardní situaci. „I to je důsledek únavy. Když vám ke konci zápasu chybí síly, snižuje se i koncentrace, na což jsme dopláceli,“ myslí si Fencl.
Zakopaný pes byl také v produktivitě, kanonýr Miloš Prášil, který hraje závodně i florbal, se dal i na hokej. „Navíc měl problémy s tříslem. Pravidelně nehrával ani Holý, který se nyní více věnuje práci a rodině. Pro naši ofenzivu jsou oba klíčoví a bez nich tam je už v tak úzkém kádru díra,“ vysvětluje bystřický lodivod, který se rozhodl u týmu po pěti letech skončit.
„Trenéřině se věnuji nepřetržitě od roku 94, chci mít volné víkendy, fotbalu jsem momentálně přesycený. Kluci si zaslouží trenéra, který tomu dá nový impuls, motivaci a odhodlání. Sám přiznávám, že už mi poslední dobou chyběl elán a nadšení, i proto jsem chtěl skončit už po podzimu, dá se říct v nejlepším. Na druhou stranu mi přišlo korektnější dokončit sezonu,“ prozradil Fencl, který už ve své druhé sezoně v roce 2012 dokázal to, oč se Bystřice snažila předchozích deset let postoupit do divize.

Pelhřimov
Za záchranou stála nedobytná domácí tvrz v odvetách, které už vedl třetí kouč Čížek
Sestupové ohrožení v jarní části odvracel nejzápadnější klub divizní skupiny D. Z nelehké pozici po podzimní části vybředl s noblesou, skončil jedenáctý a republikovou soutěž zachránil v předstihu.
„Musím říci, že jsem s jarem velmi spokojený. Nešlo nám o nic jiného než o záchranu a tento cíl jsme splnili tři kola před koncem,“ uvedl trenér Miroslav Čížek, který tým převzal v průběhu zimní přestávky.
Ačkoliv se Pelhřimov v tomto období nedoplnil o žádného hráče, rukopis trenéra byl přece jen znát. Nejvíce to poznal Benda, který nastupoval hlavně v útoku. „Cítil jsem, že tam je nejsilnější, že nám rychlostí může hodně pomoci. Proto tam hrál už v zimě a začal tam i na jaře. Když se nám zranil Duchan, musel jsem ho z nouze na chvíli stáhnout do obrany, ale pak jsem ho zase rychle vrátil do útoku,“ zdůvodnil cestování klíčového hráče sestavou.
Fanoušci klubu, kteří viděli jen domácí zápasy, asi kroutili hlavami, proč tým hraje jen o záchranu. Do Pelhřimova se totiž vyhrávat nejezdilo, tým se ze svého stadionu vybudoval doslova tvrz. Z osmi zápasů druhé poloviny šest vyhrál, z remíz se těšily jen Vrchovina a v samém závěru sezony, kdy už hráčům o mnoho nešlo, Tasovice. V Pelhřimově prohrálo i postupující Velké Meziříčí. „To byl skvělý zápas, porazit první tým tabulky se vždycky cení. Ještě lepší výkony jsme podali proti Otrokovicím, ve velkém stylu jsme zvládli i zápas proti Napajedlům, kterým jsme potvrzovali záchranu,“ vzpomenul Čížek jednoznačnou výhru 7:0.
Hodně odlišnou tvář měl Pelhřimov na hřištích soupeřů. Za celé jaro získal jen tři body. „Hlavně první polovina jara byla z naší strany hodně špatná. Pak se tým začal lepšit, přišly remízy v Polné a Bystřici. Chtělo to, aby si tým víc sedl. Kdyby sezona pokračovala, asi bychom tuhle bilanci vylepšili,“ domnívá se trenér.

Žďár nad Sázavou
Jarní léčba Nedvědem slavila úspěch a dál?
S pocitem dobře vykonané práce odchází od divizních fotbalistů FC Žďas Žďár nad Sázavou trenér Petr Nedvěd. Jeho půlroční záchranářská mise skončila úspěšně, Žďár získal jistotu setrvání ve čtvrté nejvyšší soutěži dokonce tři kola před koncem ročníku. „Již v zimě jsem říkal, že tenhle kádr má stoprocentně na to, aby se v divizi bez větších problémů zachránil,“ přesvědčuje kouč, který se vrací ke žďárskému dorostu.
K podzimním čtrnácti bodům vybojovaným ještě pod tehdy novým koučem Pavlem Kubišem jich přidala družina okolo kapitána Veselého v odvetách dalších 22 a bez větších problémů poměrně rychle vybředla z přímého sestupového ohrožení. Nebýt zpackaných posledních dvou kol, mohlo z toho být i lepší než konečné 12. místo.
„Jak jsem v zimě avizoval, klíčové bylo chytnout začátek. To se nám podařilo a pravidelně jsme získávali body, hlavně v domácím prostředí. Klíčové bylo utkání v Rosicích, kde jsme vyhráli díky naší touze a bojovnosti. Od toho momentu jsem již věděl, že se zachráníme,“ tvrdí Nedvěd.
Velkým pozitivem bylo zapojení mladých hráčů do žďárské sestavy. Celé jaro pravidelně nastupovali dorostenci Patrik Ločárek s Robinem Kunstmüllerem. K nim se v závěru přidal také Vilém Frieb a z pozice náhradníků také Janů s Novotným. „Tím, že je znám z dorostu, jsem věděl, že na to opravdu mají. Musejí do toho ovšem dát všechny síly a jezdit po zadku. Navíc je dobře podrželi zkušenější hráči a vznikla z toho ideální symbióza,“ pochvaloval si kormidelník Žďáru.
Ani úspěšné jaro Petra Nedvěda na lavičce prvního mužstva neudrželo. Po půl roce se chce vrátit na lavičku divizního dorostu. Kdo jej nahradí na pozici hlavního kouče u áčka, se zatím neví. „Osobně bych byl rád, pokud by to byl nějaký mladý trenér s moderním stylem. Prostě někdo, kdo by do mančaftu přinesl něco nového. A je jedno, zda by byl ze Žďáru či zvenčí,“ dodal Petr Nedvěd.