Už přišla doba takového fotbalového restartu

Jak dlouho jste působil v Lukách nad Jihlavou?
Fotbal v Lukách jsem hrál od šesti let, dohromady šestadvacet, mimo čtyř roků, které jsem strávil v ligovém dorostu v Jihlavě. A paradoxně můj první zápas za přípravku byl v Polné, kde vlastně teď bydlím a kam jsem přestoupil.

Působil jste tam nejen jako hráč, ale také jako funkcionář. Čeho si nejvíce ceníte, co se vám v Lukách v tomto směru povedlo?
Několik let jsem tam měl fotbalovou školičku, která vychovala několik fotbalistů, a ti si se mnou nakonec zahráli v sezoně 2014/2015 i krajský přebor mužů. Splnil se mi i sen, za pomoci městyse, vybudovat v Lukách hřiště III. generace umělého trávníku. A také to, že oddíl měl plno svých odchovanců a byl hráčsky stabilní.
Proč jste se rozhodl po tak dlouhé době působení v Lukách ukončit?
Luka byla pro mě opravdu srdeční záležitost, kde jsem toho spoustu zažil. Zahrál jsem si dřívější jihomoravský přebor, což byla velmi kvalitní soutěž. Ale teď přišla doba, kdy jsem se rozhodl skončit, o čemž jsem již půl roku uvažoval. O takovém fotbalovém restartu. Šlo také i o to, že už bydlím v Polné, mám půlročního syna, takže těch vlivů proč, ukončit to působení v Lukách, bylo více.

Mrzí vás, že to takhle dopadlo? Vždyť jste byl nedílnou součástí fotbalu v Lukách, a udělal jste tam toho spoustu.
Určitě jsem si představoval ten konec v Lukách jinačí, ale co k tomu dodat. Mým snem bylo ukončit tam hráčskou kariéru na hřišti, klidně i na divizní úrovni. Poslední dobou mi ale celkově od oddílu chyběla snaha posunout tento fotbalový klub o kousek dál, jak s mládeží tak dospělou kopanou, což samozřejmě vycítili i někteří hráči, a i na mě to dolehlo. Podle mě se v Lukách zaspala doba, nemusel se připustit sestup z krajského přeboru, a tím možná ani nemusel nastat takový odchod hráčů.

Berete to jako uzavřenou kapitolu, nebo je možnost, že by jste se v Lukách ještě do něčeho angažoval?
Já jsem takový konzervativní hráč, přestupoval jsem dvakrát. Poprvé v šestnácti letech do Jihlavy, a myslím, že tohle je můj druhý a poslední oficiální přestup.

Jak vidíte budoucnost fotbalu v Lukách?
Já přeji louckému fotbalu jen to nejlepší, protože po šestadvaceti letech to jinak ani nejde. Nerad bych, aby tam fotbal umřel, jelikož samotná obec si tento sport zaslouží, a věřím, že se to nestane. I teď tam zůstali lidi, kteří dokáží toto nepříjemné období zvládnout.

Nyní patříte Slavoji Polná, kam jste přestoupil. Jak probíhaly „námluvy“?
Po oznámení mého ukončení v pozici sekretáře a hráče v Lukách nad Jihlavou jsem okamžitě dostal pár nabídek. Buď hráčskou, nebo trenérské. Jedna z nich byla od předsedy Slavoje pana Skočdopoleho, který mi hned řekl, ať nikomu nic neslibuji, že se chce se mnou sejít. Pak jsme měli schůzku, dostal jsem čas na rozmyšlenou. Po návratu z dovolené jsem již byl rozhodnutý pracovat ve Slavoji Polná.

Jste v kádru rezervy, takže vás opět čekají zápasy v I. A třídě.
Momentálně se jako hráč s velmi mladým družstvem seznamuji, v kabině jsem na prvním tréninku svým spoluhráčům při seznamování řekl, aby mi tykali (smích). Jinak máme nového trenéra Miroslava Koumara, který přešel z polenského dorostu, takže i on se s družstvem a soutěží seznamuje.

Jak myslíte, že to bude v soutěži vypadat?
Osobně si myslím, že tento nově poskládaný mladý tým si musí na sebe zvyknout a připravit se na dospělý fotbal. Vzhledem k tomu, že skončilo plno zkušených hráčů, kteří tvořili osu B-mužstva, tak očekávám, že sezona bude pro naší zálohu velmi těžká. Budeme také spoléhat na pomoc některých áčkařů.

V sezoně nastoupíte i proti „svým“. Jak se na zápasy proti Lukám budete těšit?
Když jsem zavzpomínal, tak to nebude první zápas proti Lukám, protože ještě když jsem hrál za Jihlavu v ligovém dorostu, tak jsme v přípravě dvakrát v Lukách hráli. Teď je situace úplně jiná, jelikož ukončení v Lukách bylo mé dobrovolné rozhodnutí, a samozřejmě jsem i věkově starší než v době dorostu. A ty zápasy pro mě budou jiné. Momentálně los určil, že proti sobě budeme hrát na louckou pouť, takže opět o tento výjimečný zápas nepřijdu (smích). Ale už teď vím, že to bude pro mě i taková nostalgie, a ten zápas možná přišel brzy.

V přípravě jste dokonce odehrál nějaké minuty za divizní A-tým, to vás asi určitě potěšilo.
Přesně tak. Bylo to nečekané a nenásilné, ale hrozně mě to nadchlo. Moc jsme si oba zápasy, i když nám jeden výsledkově nevyšel, fotbalově na hřišti užil. Zavzpomínal jsem si na ty dřívější roky.

Je možnost, že vás trenér „áčka“ povolá i do některého zápasu v divizi, bavili jste se o tom s Michalem Lovětínským?
Jsem s ním domluvený, a on ví, že mu vždycky rád a s chutí pomůžu, a na jakoukoliv minutu v divizi, a nebo být s družstvem v kabině, se budu těšit. Michal dobře ví, co ode mě může na hřišti očekávat.

Předseda klubu pan Skočdopole vám zároveň hned nabídl místo ve výboru, což je asi další plus, jelikož se v této branži už nějaký rok pohybujete.
I na tuto práci se těším, jelikož jsem ji několik let vykonával v Lukách, a myslím si, že jsem tam v tomto směru zanechal dobrý dojem a dobré jméno pro loucký fotbal. V Polné je to pro mě posunutí, co se týká funkcionářství, o příčku výš.

A také se budete s Tomášem Kaplanem podílet na výchově mladých nadějí v Polné, což je určitě příjemná změna.
Přesně tak, bude to pro mě změna, kterou jsem také potřeboval. Přecházím do branže, kterou jsem několik let dělal. S Tomášem a Jindrou Skočdopolem mladším budeme mít na starosti mládež v Polné, a v této sezoně krajský přebor přípravek, což je pro Slavoj nová soutěž. Uvidíme, jak to bude vycházet časově, protože prioritou je stále hraní, ale budu se tomu snažit dávat maximu.

Dá se říci, že bez fotbalu být prostě nemůžete, a toho času strávíte na hřišti opět hodně.
Ano, neumím si představit, že bych byl víkend bez fotbalu, respektive na hřišti nebo v kabině. To patří k mému životu. Přítelkyně by mě měla raději doma, ale ví, že bez toho být nemůžu.

Dokdy vůbec fotbal budete chtít hrát?
Pokud mi to zdraví dovolí, tak mě budou muset ze hřiště asi odstřelit (smích), protože fotbal chci hrát pořád.

Zdroj: Deník. Autor: Vít Brabec